Plave kachna po jezírku

28.03.2015 00:00

Pejsek dělá haf, haf,
haf a kočička mňouká,
kapřík zvuky neumí
a tak jenom kouká.
Ptáček zpívá nejvíc z jara,
koza mečí měkce,
kohout z rána kokrhá si,
večer se mu nechce.

 

Ref:
Co dělají zvířata a na co pořád myslí,
co maj rádi k jídlu, pití,
kdy a odkud přišly.
Dělaj věci, o kterých se lidem ani nesní,
žerou, chlastaj, užívaj si,
jenom mluvit nesmí.

 

Ovce bečí beee,
koza zase mečí,
v dáli slyším cvrdlikání,
i to je zvuk něčí.
Takto cvrká luční koník,
když si hledá pani,
je mu jedno, že ho chytí,
jen když vleze na ni.

 

Kůň ve stáji zařehtá si,
zkontroluje podkovy,
oslík nikdy nepochopí,
jak je dostal na nohy.
To si o mě, všichni myslí,
že jsem herka nemytá?
Proč nedají podkovičky,
i na moje kopyta?

 

Medvěd chrápe na pasece,
občas dělá i brum, brum,
statkářovi snědl medík,
a vychlastal všechen rum.
Probudí se ještě někdy,
Verčo, Fando, Báro?
Snad až z toho vystřízliví,
snad až přijde jaro.

 

V trávě syčí velký had,
ke stromu teď spěchá,
zasyčí-li jazýčkem,
neunikne blecha.
Když zacítí malou myšku,
je už skoro po ní,
Má hlad, že by klidně sežral,
srnku jako loni.

 

Kachna plave po jezírku,
pozoruje žabičky,
kvákají jak dvoumetrový
a přitom jsou maličký.
Proč tu kvákaj takle nahlas,
když to všechny prudí?
Možná lákaj nápadníky,
možná se jen nudí.

 

V králíkárně králík leží,
ohlodává mrkvičku,
nemá důvod, proč by běhal,
nechce lepší fyzičku.
Stejně jednou až přijde čas,
objeví se ruka,
na pekáči potom skončí,
zabijí ho kluka.

 

Za plotem pár slepic hrabe,
přemýšlejí ko – ko – ko,
kolik zrní, kolik červů,
kolik vajec na voko.
Náhle řev a pírka letí,
teď i vzduchem slepička,
však i slípky uměj lítat,
když je honí lasička.

 

Nad močálem modrá vážka,
prohání svá křidýlka,
na to všechno kouká špaček,
pěkně z hora z bidýlka.
Mám ji sežrat nebo nemám,
popřemýšlí zběžně,
ona lítá hrozně rychle,
radši jdu na třešně.

 

Holub sedí na komíně,
holubičce vrká,
předvádí se okázale,
až mu stojí brka.
Líbíš se mi, čepýří se,
řeknu ti to rovnou,
chci s tebou mít holoubátka,
než nás dravci sklovnou.

 

Květ se houpe ve větru,
sedne na něj včela,
nasaje si nektaru,
královna to chtěla.
Ta se válí v klidu doma,
hraje si na vílu,
a já abych dotáhla,
další várku pylu.

 

Kočka leží na zápraží,
pozoruje po očku,
jak vrabčáci pijí vodu,
z louže poblíž chlívečku.
Kdyby byly vrabci včera,
u chlívečku jako dnes,
viděli by jak do louže,
kaká kůň a čůrá pes.

 

Pozoruje malé tele,
u maminky ocásek,
jak se rychle pohybuje,
tam a zase nazpátek.
Pročpak se jí u zadečku,
drží tolik much?
Protože když kaká zrovna ,
Je to hrozný puch.

 

Ježek běží na mlíčko,
dupe jako slon,
na zádech má jablíčko
a červíka v tom.
Až vypije všechno mlíčko,
a jablíčka spapá,
tak zaleze do listí
a spinká na to tata.

 

Krteček chce nahoru,
protože má hlad,
v podzemí nic není vidět,
venku uzří snad.
Když z krtiny vykoukne si,
do kola se točí,
stejně ale nevidí nic,
vždyť má slepé oči.


Už začíná přituhovat,
už je pěkná zima,
leťte rychle vlaštovičky,
kde teplejší je klima.
Říká na to frajer kačer,
vsaď se o dvacku,
když poletím celý den,
jsem večer v Chorvatsku.


Když netopýr letí nocí,
vidí ho jen měsíček,
maximálně s ním snad možná,
ještě párek hvězdiček.
Prosmýkne se kolem stromu,
neotře se o něj však,
ví totiž kam v noci letět,
není blbej jako pták.


S otevřenou tlamou kouká,
malé jehně na vola,
jak má boky vydřený,
snad od pluhu, snad od kola.
Hele jehně nečum na mě,
to se přece nedělá,
nemusím být přece pořád,
ten co je tu za vola.

 

 

 

Zpět

Kontakt

Paul Reksard

PaulReksard © 2016 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode